Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

pondělí 18. dubna 2016

Kam se poděla Mademoiselle?

Dobré ráno všem :)

   Po víc jak měsíci se hlásím opět zde na blogu. Říkala jsem si, že by bylo slušné a tak nějak od věci vysvětlit vám svoji neaktivitu za poslední měsíce. Tak si dojděte pro kávičku, čaj nebo něco jiného dobrého a přihoďte k tomu pár sušenek, protože tohle bude trošku delší čtení :)

Foto: Sju

  Tak nějak to začalo před víc jak rokem a čtvrt. Když se s někým rozejdete, tak vám dojde, jak moc je důležité trávit čas se svými blízkými než vedle nich a ještě k tomu online. Zkušenost, které rozhodně nelituji, ale stala se a ovlivnila blog. Několikatýdenní pauzu si pamatují nejspíš mnozí z vás. A dostat se do zajetých kolejí je extrémně těžké, víc než si myslíte a víc než bych sama asi chtěla.

  Následovaly hektické věci jako stěhování, dost práce, dost práce, hledání sama sebe, smiřování se současnou situací. To mě teď už netrápí, ale jsou tu jiné starosti. Tak předně díky dalšímu vztahu jsem si ještě víc uvědomila, jak moc je cenný čas, který trávíte se svými milovanými. Kdy každou volnou chvilku po práci a o víkendu chcete strávit s nimi. Odreagovat se od všeho a jen si užívat společných chvil. Raději večer jdete do divadla než píšete tři hodiny článek na blog, který si přečte méně a méně lidí (protože veškeré dění se přesouvá na rychlejší Instagram nebo pohodlnější You Tube).

   Pak tu je problém zdraví. Prakticky od nového roku nedělám nic jiného než že lítám po doktorech. A když nelítám, ležím doma. Loni jsem byla nemocná jednou, v létě a to se zánětem průdušek, močového měchýře a ledvin zároveň. Letos? Byla jsem nemocná už třikrát a do toho jsem byla nyní na své první operaci. Ostatně čas na článek se našel proto, že ležím po té operaci pátý den doma, zrovna v Praze o víkendu nikdo není a já ani nikam nemůžu jet díky neschopence.

   Další trouble - práce. Ač jsem na konci léta psala oslavný článek o své první práci, za poslední měsíce se toho změnilo tolik, že jsme se rozhodla ji opustit. Přemíra práce, ale hlavně omezení nebo zrušení projektů, které mě bavily, odchod inspirativních lidí a nemožnost kariérního růstu mě donutily ze své první práce po 19 měsících odejít. Přidejte si k tomu trošku problémové vztahy s částí vedení a je jasné, že nechuť se objeví co nevidět. A když to začalo být vidět i na mém přístupu k práci a klientům, došlo mi, že pro firmu i mě bude lepší jít jinam. Tak jsem sedla jeden večer k počítači, našla 3 inzeráty, odpověděla na ně a z jednoho se mi hned ozvali. Šla jsem na příjemný pohovor a byla přijata. Jupí!
   Loučení v práci bylo trochu bolestné. Jednak to byla má první práce, jednak byla velmi specifická, dokázali jsme mnoho krásných věcí a jednak jsme se loučila s lidmi, které mám ráda. Na druhou stranu, ty které mám nejraději, nemám problém kdykoli kontaktovat a jít s nimi někam. A taky to loučení bylo hektické. Protože jedna z mých nemocí mi sebrala hodně času předat svoji práci ostatním kolegyním a dodělat některé projekty. Ale naštěstí se to podařilo. Tak to byl další žrout času a nervů.

   Další - stěhování. Zatím věc teoretická, ale velmi velmi chtěná. Po rozchodu mi život v centru Prahy náramně vyhovoval. Spousta lidí, člověk má pocit, že není sám. Teď mám chuť být sama (ve smyslu obklopena nejbližšími) a hlavně v klidu, blízko přírodě nejlépe. Loni jsem byla na dovolené v Litomyšli u kamarádky a ten klid a příroda okolo! No, ale najděte to v Praze. Navíc teď v centru pracuji a ač ho mám ráda, tak být v něm 24 hodin denně mě úplně neláká. Takže hledám, počítám, vymýšlím a stojí mě to (zatím) jen nervy a čas.

   Tak a když vás nezradí ani partner (mimochodem, to se taky stačí pohádat v pátek večer a celý víkend akorát máte rozmrzelou náladu, brečíte, je vám to líto a vymýšlíte všelijaké usmiřovací fígle a dva dny jsou pryč jak nic), ani zdraví, ani pracovní vytíženost, tak je to zaručeně technika! A mě dvojnásobně. Dlouhodobý problém je zhoršující se zaostřování mého Coolpixíka. Když se s něčím lakujete, líčíte, pipláte, aranžujete, vyfotíte to a ono je to neostré a totálně ošklivé, tak vám to dokonale vezme chuť tvořit něco dalšího na blog. Zatím fotím jen něco na mobil, ale to uspokojivé není. Možná i proto mě tolik baví outfitové články. Sju to pěkně nafotí, já si to upravím, hodím k tomu krásný popisek a voilá pěkný koukatelný článek je na světě. A s ostrýma fotkama. A protože bych ráda zainvestovala do zrcadlovky a už ne digitálního kompaktu, tak je jasní, kde vězí zakopaný pes. A pokud ne, tak viz předchozí odstavec o stěhování. Konec manýrismu a pěkně šetřit a šetřit!
   Záležitost posledních dnů - odumřel mi napájecí kabel k notebooku. Zatím mám vypůjčený maličký tablet s klávesnicí, ale všechny fotky mám v tom starém notebooku. Takže, i když připravuji mnoho článků (věřte nebo ne, ale pořád něco dělám, je to vidět i na Instagramu, kde denně přicházím s tipy na oblečení, kosmetiku, jídlo a tak vůbec), tak teď nemůžu publikovat víceméně nic. A buď bude kabel možné opravit nebo řeším dilema koupit kabel za 1500 Kč či našetřit na nový notebook (tomu starému totiž už nefunguje mechanika a jeden reproduktor a celkově je dost pomalý a hlučný). Což jsou další velké výdaje navíc. A dovolte si to, když sami platíte nájem, poplatky a jídlo.

  Poslední věcí - přehodnocení priorit jako takových. Najednou vám začnou být šminky putna a nenacházíte v nich takovou rozkoš jako dřív. Proč bych měla utrácet tisíce za kosmetiku, abych měla o čem psát? Ok, řeknete si moje volba. Na druhou stranu, když nepřicházíte s ničím novým, zapadnete mezi ostatní blogy a váš přínos čtenáři se zmenšuje. Neříkám, že kosmetiku nekupuji. Naopak. Jen je jí méně. Nekupuji už moc laky na nehty, paletky očních stínů... Baví mě pořád ale rtěnky a poslední dobou taky tvářenky a věci od Shiro (zdravím Brunwen, Sabču a Lišku). Možná i to se projevilo na změně zaměstnání. Dělat PR komunikaci s farmaceutickými firmami mi najednou přijde smysluplnější a přínosnější než dělat marketing a obchod pro eshop s nehtovou kosmetikou. Možná je to jen součást nějakého duševního vývoje. A asi to nedokážu dobře popsat.

   Blogování se celkově za poslední roky změnilo. Tři roky nazpátek by málokdo věřil, že se dá na něčem takovém slušně vydělat. A podívejte se, jaký se z toho stal byznys. Je mi to relativně jedno, je hezké, když má někdo svůj koníček i jako povolání a dokáže tím uživit sebe i svou rodinu. Ale mám problém, že tak půlce blogerek nevěřím, že daný produkt opravdu doporučují a že se nejedná o placenou reklamu, která se nemusí nijak shodovat s názory blogera. A pak mějte z blogování radost, když většina čtenářů oslavuje právě tyhle blogger's advertisement. Když to byl všem jen koníček a dělali to z radosti z psaní a tvoření a ne z lásky k penězům, bylo mi celé blogování bližší.

  Na závěr bych ráda poděkovala všem věrným čtenářům, fanouškům Facebooku a sledovatelům Instagramu, že se ke mně stále vrací. Moc si toho vážím a mrzí mě, že jsem vám teď nedokázala dát tolik, kolik byste si zasloužili. Stejně tak velká omluva patří zástupcům kosmetických firem, kteří mi poskytli něco pro recenzi a já nebyla schopna ji napsat. Uvědomuji si, jak je to neprofesionální a nedůvěryhodné, ale život si občas připraví různá překvapení, se kterými málokdo počítal. Věřte mi, že se pokusím, aby mě zaskakovaly co nejméně a pokusím se pomalu vrátit. Mějte se krásně!

31 komentářů:

  1. Moc, moc ti drzim pesti, at se ti vse dari, jak si prejes! Sleduji te porad dal a dal. Je mi lito, jak se vse vyvinulo od te nasi posledni pohodove schuzky. Mnoho sil a energie! Jsi uzasna mlada zena a verim, ze se ti vse vydari.

    OdpovědětVymazat
  2. Udravuj se! Já mám taky blog blok, a nějak nejsem schopná produkovat nic smysluplného. Když si do toho připočtu bakalářku a občasné problémy v rodině, tak mi z toho vychází jediné možné řešení. Instagram :D Shiro je šilená závislost, myslím, že budu potřebovat další kousky :D
    See you on Instragram ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, tam se sejdeme vždycky, že? :-P
      P. S. O Shiru mi ani nemluv...To je prostě zlo, o to větší, že já radši piksličky než pytlíčky :D

      Vymazat
  3. Ahojda, naprosto chápu, že je třeba upřednostnit reálný život před tím online =o)

    OdpovědětVymazat
  4. Mrzí mě, že procházíš takovým náročným obdobím, a držím palce, ať všechno zvládneš! Je fakt, že blog dokáže sežrat spoustu času, takže když do psaní není chuť, tak nemá cenu zavírat se před světem do pokoje a nutit se něco sepisovat. Lepší je být s rodinou a přáteli. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ono když je to psaní víceméně nucené, tak to stejně stojí za prd :)

      Vymazat
  5. Prostě blog není životní priorita a neměla by to být povinnost ale radost. Takže se budu těšit na „setkání“ v lepších časech.
    A ze srdce ti přeju, ať se hlavně zdraví umoudří. Protože to sice zní jako klišé, ale je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou člověk má.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! Ano, já si zrovna říkala, jak jsem celý život hezky zdravá, žádná zlomenina, otřes mozku, operace... a ani tu myšlenku nedokončím a už se to sype. Klasicky si člověk uvědomí hodnotu něčeho, až když o to přijde...

      Vymazat
  6. Nikolko, kabel od pc určitě nekupuj nový, na netu v různých bazarech najdeš svůj za pár korun, to se vsadím To je tak, když se nepovede něco, a na to se stále nabalují další a další nepříjemnosti. Ale nefunkční počítač s foťákem je ve výsledku to nejmenší! Mám pocit, že jsi se hodně posunula, a to je nejvíc! Jsem na tebe pyšná, držím ti se vším palce <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristýnko, moc děkuji za radu i uznání, vážím si toho :-*

      Vymazat
  7. Nikol, tvůj blog čtu od samého začátku a vždycly mne bavil a baví. Jinak tě sleduji na instagramu a facebooku. Nevadí mi,že články nejsou pravidelně. Zdraví a rodina jsou mnohem důležitější než blog. Přeji ti brzké uzdravení:-*.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc si toho vážím, opravdu! Nejen za to téměř tříleté sledování, ale taky podporu na insta a facebooku :-*

      Vymazat
  8. To je prostě život, utíká si a přináší různé nepředvídatelné věci. Ale držím palce, ať se daří, moc ráda tě čtu.;)

    OdpovědětVymazat
  9. Drahoušku jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla jak jsi na tom a je fakt vidět, že toho máš moc. No ve spoustě věcí, vlastně ve všem můžu jen přikyvovat - když člověk žije intenzivně už tak intenzivně neřeší blog a já se taky ohlížím za tou dobou, kdy blogovaly skvělé holky prostě pro radost, z přetlaku...A jsem ráda,že i když už třeba své blogy pozvolna opouštíme a měníme spoustu věcí ve svém životě, že s některými lidmi pořád udržujeme kontakt! Přeju spoustu sil, spoustu zdraví a štěstí a všééécko, co si přeješ!!!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blogy mají úžasnou vlastnost spojovat lidi a posouvat je dál :) Ještě že je máme/ měly jsme :)

      Vymazat
  10. Krásné vyznání👌 Přeji ti hlavně pevné zdraví, to ostatní už půjde samo.

    OdpovědětVymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  12. každá zmena ťa posunie niekam..nič sa nedeje len tak.ďakujem za úprimné slová a prajem ti všetko dobré.

    OdpovědětVymazat
  13. Přeju hodně zdraví, život je holt sviňa... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) A jak se říká, stejně z něj nevyvázneme živí :)

      Vymazat
  14. Také jsem dospěle k tomu, že blog a vůbec všechen online "život" je k ničemu. Blog už prakticky nevedu, jen když je nápad na fejeton, tak něco hodím, youtuby nesleduju, další sítě ani nemám. Raději jdu ke kámošce, s klukem na kafe, někam s rodinou na výlet atd. Protože to je to, na čem doopravdy záleží.
    tím chci říct, že Tě naprosto chápu a přeji hodně štěstí do dalších životních cest! :)

    OdpovědětVymazat
  15. Nikol, je mi ľuto že si prechádzala takým ťažkým obdobím a musím sa priznať, ja som v minulých mesiacoch v osobnom živote tiež prežívala isté veci, kvôli ktorým som sa veľmi trápila a potom mi pristal v schránke mail práve od Teba a to mi zlepšilo náladu a prinieslo trochu optimizmu do života vďaka tomu, že moja záľuba bola takto všimnutá aj niekym iným a vznikla možnosť niečoho, na čo by som si nikdy ani nepomyslela, že sa dostanem do časopisu.
    Preto Ti ešte raz veľmi ďakujem a verím, že v novej práci budeš spokojná, šťastná v ďalších snáď už len pekných momentoch života a hlavne zdravá! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé Verunko, moc děkuji! Ani nevíš, jakou mám radost, jestli Tě můj email opravdu tolik nakopl :)

      Vymazat
  16. Pamatuju si, jak jsem ti tehdy k tomu článku psala, že jsem taky měla zdánlivě svou práci snů, ale okolnosti, jako nemožnost postupu, arogance vedení atd. mě donutily skončit, ale ničeho nelituju, bylo to správné rozhodnutí. Nakonec nejdůležitější je vždycky zdraví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, ted to opět zpětně čtu... A chápu Tě víc než předtím. Nechtěla jsme to říkat, ale vztahové problémy se dvěma lidmi činili 40% důvodů, proč jsem šla. Nikdo z nás se přes to nedokázal přenést (hlavně tedy oni) a mně došlo, že jim bude líp, když půjdu pryč. Mně ostatně taky.

      Vymazat
  17. jojó, taky mám poslední měsíce strašně málo času .. tak ať to zlomíme :D páč já teda bohužel mám pocit, že se zbytečně zaměstnávám i ještě míň důležitejma věcma, než je blog ... to bych radši psala ten :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to taky :D Já doufám, že díky nové práci toho volného času budu mít o něco více :)

      Vymazat

Děkuji vám za každý komentář :) Mám z nich radost - z chvály i kritiky :)

Mojí reklamou je jen má vlastní práce na blogu, ne vkládání odkazu mého blogu do každého příspěvku na jiném blogu. Neobtěžuji tím jiné. A vy, prosím, tím nebtěžujte mě a mé čtenáře. Odkazy na blogy (giveaway nebo články mimo téma) budou na blogu mazány. Prosím, zaplaťte si inzerát v novinách nebo na Facebooku a komentujte k tématu. Děkuji :)